Komentovaná prohlídka výstav Zorné pole a Klášterní zahrada 2024

Srdečně zveme na komentovanou prohlídku výstav "Zorné pole" a "Klášterní zahrada 2024" na které se můžete potkat s kurátorkou Ivou Mladičovu a oběma autory –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Bronislavou Bakulí Malou a Davidem Turečkem.

BRONISLAVA BAKULE MALÁ se v posledních letech věnuje především grafice, její práce často figurují mezi oceněnými v soutěži Grafika roku. Pro její umělecký výraz jsou ale charakteristické i „reliéfní obrazy“ a reliéfy. Náměty nachází v realitě bezprostředního okolí, v každodenní běžnosti, v krajině. Zviditelňuje tušený řád, zákonitosti ve struktuře pozorovaných jevů na první pohled nezřetelné. Formuluje vlastní zájem nalézání matematických principů v přírodním prostředí. Realitu tak často přepisuje do abstraktní struktury, přičemž charakter stylizace formy vypovídá o její zkušenosti s grafickými technikami. I když používá geometrizaci struktury, vzájemnost jednotlivých prvků obrazové plochy vždy obsahuje organickou živost. Výsledkem je osobitá syntéza imprese a racionality. V reliéfních pracích autorka zachází s principem techniky stucco lustro (tzn. nanášení barevných vrstev a jejich následného broušení), jež reflektuje i její restaurátorské zkušenosti. Účinek plasticity reliéfních povrchů plně vyznívá působením přirozeného rozptýleného světla. V grafikách, obrazech i reliéfech je patrný zájem o lyrismus a estetickou stránku inspirativní skutečnosti. Práce obecně svědčí o výrazné senzibilitě reflektující viditelné jevy i skryté principy.

DAVID TUREČEK se ve svých sochařských pracích invenčně pohybuje v prostoru vymezeném pomyslnou polaritou klasické figurální modelace a momentu náhodné, současně i zákonité, procesuality vycházející z vlastností použitého materiálu. Z hlediska významu jej zajímá zvědomování vrstev osobního psychického prostoru, reflexe raných pocitů fixovaných pamětí, transformace osobnosti v období dospívání. Obě roviny jsou zřetelně patrné v jeho přesvědčivé diplomové práci Obsah, funkce, tvar z roku 2020: „Přizpůsobivost, tvárnost a vzdor, vysvětlení a způsob chápání, vnitřní nutkání a snaha o jeho pochopení. Nejde mi o zvolení originálního tématu, ani jeho širší rozsah. Důležité je pro mě autentické propojení sebe samého s tématem a výraz zpracování.“ (DT, 2020). Silnou stránkou figurálních prací Davida Turečka je schopnost transformace studie dle živého modelu v sochu: „Myslím, že zde rozhoduje moment, kdy přestanete přistupovat k figuře jako ke studii, oprostíte se od přesného přenášení proporcí a chcete do figury dostat právě něco osobního.“ (DT, 2022). Obdobně důležité je jeho vědomé zacházení s výrazovými možnostmi fyzikálních zákonitostí pracovního postupu, s jejich vztahem směrem k popisnosti a estetizaci: „Jde o snahu nalézt vhodný balanc mezi přímostí použitého materiálu a energie, vycházející bez přílišných estetických nutkání objekt zkrášlovat či konkretizovat, a také o čistotu podstatu koncepce. Tedy vyhnout se přílišnému podmaňování vzhledu objektu,“ „jakási fyzikální kontrola, uměle vytvořené situace“ (DT, 2022). David Tureček pracuje především s betonem, neboť jde o výrazově neutrální materiál umožňující na sochách dále pracovat i po odlití.