Vzhůru na Šonovskou sopku

umístění
Základní informace


geopark.broumovsko.cz/detail-272
GPS souřadnice:
50°35'25°56'9.6"N
16°25'50°23'6"E

Vzhůru na Šonovskou sopku

Nad Šonovem, obcí rovných 5 km na východ od broumovského kláštera, se zvolna zvedá z údolí Šonovského potoka skoro nenápadný, ale přece jen kopec – Homole. Jakoby se schovával v okrajových pahorcích hraničního lesnatého hřebene Javořích hor, který kousek za Šonovem, hned za státní hranicí, nesměle vyrůstá z úžlabí Broumovské kotliny. Pozvolný hřebínek ale postupně severozápadním směrem nabývá na výšce, strmosti i divokosti, a nad Ruprechticemi už to nejsou jen kopce, ale opravdové hory. A tváří se tak majestátně, jako nějaké sopky kdesi na Islandu nebo na Kamčatce. Vždyť ony to ale sopky jsou – opravdové, jedna vedle druhé! Vlastně byly. Kdysi hodně dávno – někdy před 270, možná 280 miliony let, v prvohorním období, které geologové nazývají perm, se tu po puklině v zemské kůře začalo z hlubin Země tlačit žhavé magma na povrch. Země se chvěla, rodící se sopky mocně burácely, chrlily obrovská mračna žhavého popela, bombardovaly široké okolí nekonečnými sprškami sopečných pum, a žhavou lávu vylévaly ze svých vroucích kráterů do všech stran. Když se zemské hlubiny sopečnými výbuchy dostatečně uvolnily a postupně uklidnily, nové vysoké sopečné pohoří dnešních Javořích hor vychladlo a ztuhlo. Navršené kopce sopečného popela, slepené drobnými kapičkami lávy a svojí vlastní váhou, vytvořily mohutné vrstvy vulkanických tufů. Spečené různorodé vulkanické vyvrženiny ze sopečných „žhavých mračen“ ztvrdly v zrnité horniny pojmenované ignimbrity, a z vychladlých lávových proudů vznikly mocné příkrovy pevných a tvrdých vulkanických hornin, které podle rozdílného chemického složení nazýváme bazalty, andezity nebo ryolity. Měkké sopečné tufy se časem začaly drolit a voda je rozbrázdila hlubokými prudkými stržemi a dolinami. Tvrdé sopečné horniny rozpukaly, částečně už při chladnutí lávy, a časem potom dále díky vodě a mrazu, a začaly se na obnažených skalnatých výchozech rozpadat na balvany a kamennou suť.


A tímto se vracíme zpět k našemu kopci Homole, známému již z úvodu článku. Tento kopec vytvořila kdysi sopka právě z mohutného lávového proudu, který po utuhnutí vytvořil tvrdý masív z hornin, které nazýváme andezit nebo bazaltandezit. Pevný masív ale časem také rozpukal, a skály se rozsypaly tak, že vznikla vlastně jakási špičatá hromada hrubé kamenné suti. A tahle kamenná homole postupně zarostla keři a stromy, jak se kameny na povrchu zvětráním rozpadly na písek a hlínu, ale mezery a dutiny mezi kameny v hloubi kopce zůstaly. Přímo na vrcholu Homole vznikla nevelká jáma, snad se tam propadla kamenná suť nebo ji tam možná i někdo kdysi vyhloubil, kdo ví, a otevřela drobné průchody – pukliny, mezery a chodbičky mezi balvany do podzemí. S příchodem mrazivého počasí se nad touto jámou začne objevovat mlhavý opar až oblak páry, vycházející z hloubi kopce a vytvářející na větvích a suché trávě kolem jámy sněhobílé povlaky a krystaly jinovatky. Proto začali lidé kopci Homole říkat také Šonovská sopka. Že by se tedy stará vyhaslá sopka znovu probouzela? Ale kdepak, je to jen taková „pseudosopka“. A co že to z ní tedy v zimě páří? Odpověď je poměrně jednoduchá. V létě proniká průduchy mezi kameny teplý letní vzduch do hloubi kopce. V zimě se venkovní vzduch ochladí a relativně teplý vzduch uvnitř hory, nasáklý navíc vlhkem ze země, začne v podzemních dutinách stoupat vzhůru a průduchy v jámě na vrcholu kopce zase vycházet z podzemí ven. V mrazivém vzduchu vytvoří nad kamenitou jámou mlžný oblak, a my se nestačíme divit, co se to tady vlastně děje! A jestli to chcete vidět na vlastní oči, počkejte si na pěkné mrazivé počasí, bez větru a pokud možno bez mlhy, sněhu a jinovatky a vydejte se po modře značené turistické cestě ze Šonova rovnou na vrchol Homole ve výšce 649 m n.m.! Výlet se Vám určitě bude líbit! A i kdybyste zrovna neuviděli šonovskou sopku „kouřit“, tak budete cestou odměněni krásnými výhledy na malebnou Broumovskou kotlinu s pozadím impozantních Broumovských stěn, a příjemnou večerní únavou po dni stráveném v kouzelné zimní přírodě na čerstvém vzduchu. A malá poznámka nakonec: v čím větším mrazu a čím dříve po začátku zimy se na Homoli vydáte, tím větší šanci máte být divákem nevšedního přírodního představení! Tedy vzhůru na „sopku“!

Vyhledat místo
Interaktivní mapa

Tipy z katalogu

 Za poklady Broumovska II (po stopách Dientzenhoferů)

Za poklady Broumovska II (po stopách Dientzenhoferů)

Trasa Za poklady Broumovska II (po stopách Dientzenhoferů) začíná na náměstí v Teplicích nad Metují. Z náměstí dále pokračujete přes železniční stanici Bohdašín ke kostelu sv. Michaela ve Vernéřovicích. Poté pojedete do Meziměstí a odtud ke kostelu sv. Anny ve Vižňově. Odtud, zpět přes Meziměstí, se dostanete ke kostelu sv. Jakuba Většího v Ruprechticích. Odtud pojedete přes Hynčice a Heřmánkovice na Janovičky. Z Janoviček pak pojedete přes Olivětín na náměstí v Broumově.

Broumovské stěny I.

Broumovské stěny I.

rozcestník Mírové náměstí – Broumov, hřbitovní kostel – Křinice, rozcestník bývalá kovárna (2 km) – Jalovčinec – Zaječí rokle, rozcestník (6 km) – rozcestník Pod Kamennou bránou – Kamenná brána – rozcestník Pod K. bránou – rozcestník U Koruny – Koruna (10 km) – rozcestník U Koruny – rozcestník Zelený hájek – rozcestník K Hájku – rozcestník Nad Slavným – Slavný – rozcestník Suchý Důl – rozcestník Ochoz – Police n. M., náměstí (19 km

Cesta Rájem aneb přes Ameriku do Broumova

Cesta Rájem aneb přes Ameriku do Broumova

Broumovské náměstí, rozcestník Stará radnice – rozcestník Ráj (4 km) – Laudonova kaple (7 km) – Jetřichov (7, 5 km) – křižovatka pod Pasy (11 km) – rozcestník Pod Pasy (11, 5 km) – kaple sv. Huberta (13 km) – Amerika, rozcestník Křinice (15 km) – kaple sv. Anny – rozcestník Martínkovice (20, 5 km) – rozcestník chata Pod Korunou (22 km) – rozcestník Martínkovice (25 km) – okolo letiště – broumovské náměstí (30 km)