Na Boru bývaly odnepaměti hluboké lesy.
Věřilo, že je chrání zázračná moc a ten, kdo se odváží na ně sáhnout, za svou odvahu draze zaplatí.
V 19. století se stal majitelem borských lesů mladý hrabě, který si spočítal, že na dřevu z borských lesů může hodně vydělat.
A tak se dal do kácení starých stromů.
Přišli dřevorubci s pilami a sekyrami, pod jejichž rukama postupně mizely staré velikány, které nikdo nesázel a nikdo nepěstoval.
Potahy ani nestačily dříví z Boru odvážet.
Místo hustých lesů zely na svazích hory paseky, na nichž se obnažovaly skály.
Majitelově zvůli padla za oběť i památná jedle u Bukoviny.
Měla přes dva metry v průměru a do její dutiny se vešlo několik lidí.
Klády se svážely v létě povozy, v zimě na saních, otepi posekaného klestí nechali lesníci naházet do bažin, aby se staly schůdnými.
Tak byly například upraveny slatiny kolem Nouzína.
Hrabě, majitel borských lesů, pronajal kácení lesů dřevařské společnosti.
Vymínil si však dozor nad pracemi a ustanovil k němu své myslivce.
Ti měli dbát na to, aby společnost neničila lesy víc, než je ve smlouvě, aby zkrátka kácela jen to, co je domluveno.
Společnosti se ale tato omezení nelíbila, a tak její ředitel přišel jednou potají za myslivcem, který měl dozor na starosti.
Chtěl ho podplatit s tím, že hrabě stejně nemá představu, co všechno mu patří a odkud přesně se má dřevo brát, a že by jistě nepoznal, kdyby se kácely stromy i odjinud.
Ředitel sliboval hory doly, ale když myslivec odmítl, začal dokonce vyhrožovat.
Myslivec však neustoupil.
Byl zdejší, lesy znal od malička, a trpěl už tím, co se vykácelo dosud.
Natož aby souhlasil s dalšími zásahy, které nemusely být.
Ředitel odešel s nepořízenou a bylo na něm znát, že je velmi rozezlen.
Druhý den našli myslivce utopeného v bažině u Nouzína.
Začalo se vyšetřovat a podezření brzy padlo na ředitele, protože se našli svědci, kteří ho viděli s myslivcem hovořit.
Ředitel ale zapíral, zapřísahal se, tvrdil, že se sice s myslivcem sešel, ale že to bylo jen přátelské.
Vinu mu nikdo nedokázal, najatá vrah zřejmě dostal dobře zaplaceno, a při jeho skutku ho nikdo neviděl.
Když osvobozený ředitel vycházel ze soudní budovy, stalo se něco nečekaného.
Křivopřísežník se náhle skácel na schodech mrtev.
Něž se k němu seběhli, zčernal na uhel.
Ani hrabě si nahromažděného majetku neužil.
Protože nedokázal dobře hospodařit, peníze, které utržil za borské dřevo, se mu brzy rozkutálely.
Lidé si potom dlouho vyprávěli, že tak se lesy na Boru pomstily.
-Eva Koudelková
Od homole k Hejšovině – lidová vyprávění z kladského pomezí
-Eva Koudelková
Od homole k Hejšovině – lidová vyprávění z kladského pomezí
Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
