O křížku u Zlíčka

O křížku u Zlíčka

  Jdeme-li z Hronova kolem hřbitova přes Fara ke Zlatíčku a Vysoké Srbské, míjíme na plání před Zlíčkem po levé straně křížek. V jeho okolí se prý v dřívějších časech zjevoval starý vysloužilý voják.

Lidé říkali, že v uválené a zamaštěné vojenské torně, kterou měl přes rameno, jsou uvězněny duše všech padlých ve válečných šarvátkách, jež se nedaleko odtud odehrály.

Vysoká Srbská a její okolí značně trpěla už za třicetileté války, kdy lidé raději opouštěli své statky a utíkali do lesů, aby se uchránili před násilím vojáků.

Za sedmileté války u Vysoké Srbské několikrát došlo ke střetům mezi rakouským a pruským vojskem.

Nejvíce místní vzpomínali na srpen 1745, kdy tudy prušáci vezli bohatý náklad, ale rakouští vojáci je zaskočili a náklad pobrali.

Jak to při takových šarvátkách bývá, z nákladu zbylo dost i pro místní obyvatele, a ti si tak přišli k množství mouky, rýže, cukru a kávy.

Tu prý ale tenkrát neznali, a tak se vypráví, že jedna selka chtěla připravit zrnka kávy jako hrách.

Když jí však nezměkla ani po mnoha hodinách vaření, vysypala ji na dvůr slepicím.

Starý vysloužilec byl vídán hlavně za teplých letních nocí, kdy předcházel sem tam po vozové cestě vedoucí kolem křížků.

Když náhodou někoho potkal, položil svou tornu na zem a kolemjdoucího požádal, aby tornu otevřel a uvolnil duše z koženého sevření.

Kdo by ho uposlechl, přivolal by zpátky dávné válečně doby.

Lidé však o vojákovi věděli, a v uvedenou dobu se místu raději vyhýbali.

Přesto se však našel někdo, kdo podivné žádosti uposlechl.

A tak se vypráví, že se jedné červnové noci, někdy na počátku 19. století, probudili obyvatelé Vysoké Srbské nebývalým hlukem připomínajícím rachocení těžce naložených vozů, střelbu zbraní a nářek raněných a umírajících lidí.

Nad Borem bylo vidět ohnivou zář, která nezmizela po celou dobu toho běsnění, vyvolaného temnými silami z dávných časů.

Když konečně nastal klid, dosvědčilo několik lidí, že spatřili, jak směrem k Boru letí přízrak muže, jemuž se na rameni pohupovala, černá torna.

Ještě dlouho si lidé vyprávěli , že za teplých letních nocí není radno chodit cestou kolem křížků a prašné cesty na Zlatíčko, protože přízrak starého vojáka se může kdykoliv znovu objevit a hledat toho, kdo opět oživí dávnou minulost.

Vysloužilec se však už nikdy neobjevil, snad byla jeho duše spasena a konečně mohl v klidu spát v hrobě.

-Eva Koudelková

Od homole k Hejšovině – lidová vyprávění z kladského pomezí

Vyhledat místo
Interaktivní mapa