Kolem poutního místa Vambeřic bývaly rozsáhlé louky, kde se pásl dobytek místních sedláků. Jedním z pastevců byl chlapec z nejnuznější chalupy v obci. Jeho rodiče byli tak chudí, že měl často hlad, a pokud vůbec dostal na celý den něco k jídlu, býval to nejspíše kousek suchého chleba.
Jednou v poledne, právě když ve Vambeřicích vyváněly všechny zvony, se chtěl chlapec najíst. Rozbalil kousek plátýnka, do nějž mu matka dávala jídlo, a když v něm našel zase jen okoralý krajíček božího daru, patřil s ním o zem a vztekle vykřikl:
„Zase jenom ten chleba!“ a pak do chleba začal tlouct bičem, plivat na něj a zadupávat ho do země. Jako by chtěl, aby mu zmizel z očí.
Najednou se úplně setmělo, zvedla se strašlivá vichřice, oblohou proletěl jeden jediný blesk a chlapec v mžiku zkameněl. Potom se ještě ozvala strašlivá rána a kámen se propadl do země. Nezapadl tam však celý, vrchní část zůstala na povrchu. Připomíná lidskou hlavu, a tento balvan na lukách u Vambeřic najdeme dodnes. Podle lidových vyprávění je to hlava toho zkamenělého rouhače, který si nevážil božího daru.
Eva Koudelková – Od Homole k Hejšovině
Lidová vyprávění z kladského pomezí
Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
.svg)
