Hastrman v Chudobě

Hastrman v Chudobě

Když v Chudobě poprvé vyvřela kyselá voda, vystavěli kolem pramene takové starodávné stavení s malými okýnečky.

Tam byla první lázeňská studna.

Ale brzy tam zřídili opravdové lázně, aby se ta vida účelně využila.

Jenže hned naproti byl mlýn, jehož neustálý klapot vadil lázeňským hostům.

Proto se majitel lázní zeptal mlynáře, jestli by mu nemohl zařídit mlýn někde jinde.

On nechtěl dělat těžkosti, proto souhlasil, ale s jedinou podmínkou -  aby v tom místě byla stejně dobrá voda.

Snad byla, protože jeho mlýn tam stojí dodnes.

V tomto směru byl mlynář spokojený, ale vadila mu jiná věc – v jeho mlýně se usadil vodník.

A choval se tam jako doma, hlavně pouštěl vodu a zase ji zastavoval, jak se mu zlíbilo, což bylo v rozporu s potřebami mlynáře.

 Ten si dlouho nadával, že se nechal přemluvit, aby opustil svůj starý mlýn, ale nakonec se s vodníkem vyrovnal.

Někdo mu totiž poradil, aby hastrmanovi nechávali po třech dílech od každého jídla: tři lžíce polévky, tři brambory, tři kousíčky masa a tak podobně.

A měli pokoj.

Jednou měli buchty a tři jako obvykle schovali pro vodníka.

Ale ten tentokrát nějak dlouho nešel.

Mezitím se v kuchyni objevila mlynářova dcera, a když uviděla buchty, dostala na ně obrovskou chuť, přestože jich k obědu snědla nepočítaně.

Však on na nic nepřijde, řekla si v duchu, a jednu buchtu si vzala.

Pak zase odešla po své práci.

Za chviličku přišel vodník, pustil se do jídla a při tom naříkal:

„Jedna buchta, druhá buchta, třetí ďouka snědla“ a za chvíli zase znovu a znovu.

A pokaždé nasadil vyšší tón, až z toho hospodyni šla hlava kolem.

Běžela za dcerou a zeptala sa:

„Tys mu vzala buchtu? Tak si to s ním běž nějak domluvit, poslouchej, jak tam řve.“

Co milému děvčeti zbývalo?

Aby byl klid, musela zajít za hastrmanem a poprosit ho o odpuštění.

Že prý měla hlad, ale že to nemyslela nijak zle.

Snad se nechal ukonejšit, i když se divně koukal.

Po pár dnech děvče přivezlo z pole řepák a pralo ho u potoka.

Jak tak drhla, jeden jí vyklouzl z ruky a plaval pryč.

Jenže ona se s ním nechtěla rozloučit, a začala se po něm natahovat.

Nakonec spadla do vody, pořádně se vykoupala a ještě se k tomu nalokala vody.

Najednou se ozvalo chichotání, to jak se jí smál zelený chlapeček.

Ale že to byl trest jen kvůli jedné buchtě, nestalo se jí nic víc.

Mohlo to být daleko horší.

Eva Koudelková – Od Homole k Hejšovině

Lidový vyprávění z kladského pomezí

 

Vyhledat místo
Interaktivní mapa