Jaké bývávaly Vánoce na Broumovsku

Vánoce na Broumovsku – tradice, zvyky a lidové hry

Vánoční čas měl na Broumovsku po staletí zcela výjimečné postavení. Nebyl jen církevním svátkem, ale hlubokým prožitkem celé obce. Vánoce zde znamenaly zpomalení času, ztišení krajiny a návrat k tomu nejzákladnějšímu: k rodině, víře a společnému sdílení.

Adventní doba byla v broumovském kraji obdobím klidu. Dlouhé zimní večery, sníh v polích kolem Martínkovic či Božanova a temné lesy u Šonova vytvářely zvláštní, až mystickou atmosféru. Domy byly osvětlovány jen slabým světlem svíček a loučí, v kamnech praskalo dřevo a z komínů se zvedal kouř, který se držel nízko nad střechami. Děti s napětím odpočítávaly dny do Štědrého večera – čím blíže byl, tím větší bylo jejich neklidné očekávání.

Štědrý den a štědrovečerní večeře

Na Štědrý den se přes den jedlo střídmě. Nejčastějším jídlem byla polévka, obyčejná, ale vydatná – v mnoha rodinách to byla hrachová nebo čočková polévka, jinde bramborová polévka se sušenými houbami, které si lidé nasbírali v létě v místních lesích. Maso se přes den nejedlo, vše směřovalo k večerní slavnostní večeři.

Podoba štědrovečerního jídla se lišila podle majetkových poměrů. V bohatších domácnostech v Broumově nebo ve statcích v Božanově se objevovala husa nebo kapr, jinde to byly klobásy, ryba, kaše nebo jednoduché moučné pokrmy. Téměř všude se pekl jablečný závin, protože jablka byla dostupná i v chudších rodinách.

Zvláštní místo mělo vánoční pečení. Pekly se vánočky, jednoduché perníky a domácí cukroví. V některých rodinách se připravovala hmota z kakaa, cukru a tuku, která se lila do formiček a nechávala tuhnout ve sněhu nebo v chladné komoře – odtud pozdější označení „ledová čokoláda“.

Vánoční stromek a nadílka

Vánoční stromek se zdobil až na Štědrý den odpoledne. Často byl postaven v ložnici rodičů, aby jej děti nespatřily dřív než při nadílce. Ozdoby byly převážně domácí výroby: červená jablíčka, vlašské ořechy natřené zlatou či stříbrnou barvou, papírové řetězy, sušené ovoce a perníčky. Stromek se osvětloval voskovými svíčkami, jejichž světlo a vůně vosku vytvářely nezaměnitelnou atmosféru.

Začátek nadílky ohlašoval zvonek. Děti stály se sepjatýma rukama, zpívaly koledy a teprve poté směly přistoupit ke stromku. Dárky byly skromné – nejčastěji oblečení, ručně šité nebo pletené věci, někdy jednoduché hračky. Kupované hračky byly vzácné, častější byly dřevěné figurky, kolébky, panenky ze zbytků látek nebo malé vozíky.

Staré vánoční obyčeje a věštění

Štědrý večer byl na Broumovsku bohatý na obyčeje, které měly zajistit zdraví, úrodu a štěstí. V hospodářstvích dostával dobytek lepší krmení a hospodář mu slavnostně oznamoval: „Dnes je Štědrý večer.“

Když zazněla večerní zvonice, běželi hospodář a čeleď se slámou k ovocným stromům a symbolicky je svazovali, aby v příštím roce dobře rodily. Bez zvonění by tento úkon neměl žádnou moc.

Rozšířené byly i věštecké zvyky:

• Rozkrojení jablka – hvězda znamenala štěstí, kříž neštěstí.

• Čtyři vlašské ořechy představovaly čtyři čtvrtletí roku; černý ořech věstil nemoc.

• Plovoucí skořápky ořechů se svíčkou naznačovaly, zda se dívka vdá.

• Poslech štěkání psa – odkud se ozval, odtud měl přijít budoucí ženich.

• Talíře s předměty (chléb, peníze, hřeben, hlína) předpovídaly zdraví, hojnost nebo nemoc.

Zvláštní pozornost se věnovala světlu svíčky – kdo při jejím zapálení neviděl svůj stín, tomu byl přisuzován blízký konec života.

Vánoce v kostele,  hudba, lidové divadlo a vánoční hry

Významnou roli hrály půlnoční mše v broumovském klášteře i v kostelích. Kostely se zaplnily zpěváky a muzikanty, zněly varhany, housle i flétny. Zpívaly se koledy, často v místních podobách, které se předávaly ústně z generace na generaci. Pro mnoho lidí byla právě půlnoční mše vrcholem celých svátků.

Broumovsko patřilo k oblastem s mimořádně bohatou tradicí vánočních lidových her. Hrály se christkindlovské hry, pastýřské hry, herodesovské hry i rajské (Adam a Eva). Tyto hry se provozovaly v domech, hospodách i na návsi a byly určeny dětem i dospělým.

Zvláštní slávu si získalo broumovské herodesovské (hirtenské) divadlo, které bylo pýchou kraje. Role se dědily z generace na generaci a texty se učily zpaměti, často v místním nářečí. Největší oblibě se těšily pastýřské postavy – prosté, trochu drsné, ale dobrosrdečné, v nichž se odrážel charakter místních lidí.

Hry zobrazovaly nejen narození Krista, ale i dramatické scény o králi Herodovi, útěku Svaté rodiny do Egypta a vraždění neviňátek. Měly silný citový účinek a často končily morálním ponaučením o pomíjivosti moci a lidského života.