Čertova skála

Čertova skála

Vpravo od silnice z Velké Čermné směrem k Boru stojí výrazná skála, které se říká Čertova, Němci na ni připevnili tabulku s nápisem „Der sagenhafte Teufelstein“, tedy bájný Čertův kámen, a opravdu pověstí o něm existuje kolem deseti. Jsou hodně podobné, ale dějová jádra se přeci jen trochu liší. Povězme si teď čtyři z těch nejvýraznějších.

  1. Říká se, že na místě Čertovy skály v dávných dobách stávala hospoda, v níž se hodně hrály karty. Jednou v sobotu tam prý přišel úplně neznámý host, přisedl si k hráčům, a že si s nimi zahraje. Proč ne, vzali ho mezi sebe, ale brzy se ukázalo, co za tím vězí. Několik her stále prohrával, i když to nebyly vysoké částky. Pak se ale všechno obrátilo – a on začal vyhrávat! A vyhrával znovu a znovu. Překvapení místní karbaníci hráli jako posedlí dál, stále čekali, že se jim vrátí nedávné štěstí, ale nakonec přišli o všechny svoje peníze.

   Bylo už hodně k ránu, všichni byli unavení, a tu se jeden z hráčů neovládl a vztekle vykřikl: „Čert aby  to vzal!“

  Na to cizí hráč pohotově odpověděl: „To můžete mít.“

  Najednou se před jejich očima změnil, ztmavla mu kůže, ve vlasech se objevili rohy, na jedné noze měl koňské kopyto, a než se nadáli, vzplál hrozným plamenem, od něhož chytla celá hospoda. Byla to jen chvíle – když šli kolem lidé ranní mše, namísto hospody uviděli jen skálu, která tam stojí dodnes.

  1. Tam, kde dnes najdeme Čertovu skálu, bývala v dávných dobách hospoda zvaná Lepolda. Scházeli se v ní mladí z celého okolí a bavili se. Tančili, pili, hráli karty, často hodně dlouho do noci.

  Jednou těsně před půlnocí vstoupil do sálu krásný mladík v mysliveckém oblečení. Začal vyzívat k tanci jednu dívku za druhou, až po něm všechny byly jako posedlé. Nechtěly už tančit s nikým jiným nežli s ním, a každá byla po tanci s ním jako omámená, neviděla, neslyšela.

  Domácích mladíků se zmocnil vztek. Vypitá kořalka jenom posilovala jejich odvahu neznámého mladíka ztrestat. Vytáhli nože a začali na něj útočit. Ale ať už do něj bodali sebevíc, jejich nože mu vůbec neublížily. Ohýbali se jako by byly z nejtenčího plechu. A Mysliveček se jim jenom zle šklebil do tváře.

  Náhle se proměnil v rohatého ďábla, pod zemí se ozvalo děsivé hučení, rozevřela se země a všichni v ní naráz zmizeli. Ďábel zavalil otvor obrovskou skálou, aby se nikdo z nich nezachránil.

  1. Čertova skála bývala kdysi hradem pánů z Lepoldova. Nikdo neví, kdy jim náležel, ale určitě tady šlechtické sídlo bývalo, protože usedlosti těsně vedle Čertovy skály se dlouho říkalo „Na Zámku.“

  Hrad se během dob doby stal hnízdem loupeživých rytířů, kteří byli postrachem vozků i pěších poutníků ubírajících se tudy do Machova a Police. Vražda stíhala vraždu, loupežníci přepadávali i za bílého dne a neštítili se vůbec ničeho. Často na hrad násilím přiváděli mladé dívky a nutili je, aby jim byly po vůli. V okolí nezůstala žádná, která by jejich zhýralostem nepodlehla.

  Ti ale mezitím všechny dívky opili a z hradu ven se nesla ozvěna jejich smíchu, výskotu i opilého zpěvu. Chlapci poznali, že tady sami nic nezmohou a pozvali na pomoc samotného ďábla. Ten se zjevil ve své nejhrůznější podobě, mávl rukou, třeskla obrovská rána a celý hrad se proměnil ve skalisko. A to je Čertova skála.

  1. V hospodě Lepoldě, co stála při cestě z Čermné do Stroužného, se scházeli mladíci a hráli karty.  Jednou hráli až do rána a byla právě neděle. Lidé chodili do Čermné do kostela a hostinský jim radil, ať jdou také. Že je to hřích hrát karty v době mše. Ale oni se jen smáli, hráli karty dál a ještě se rouhali, až jim v hospodě lépe než v kostele.

  Najednou tam přišel mladý myslivec a pustil se s nimi do hry. Od chvíle, kdy začal, stále vyhrával, a ti mladíci už neměli čím platit. A tak jim nabídl, že mohou hrát o to jediné, co jim ještě zbylo -  o své duše. To už se trochu zalekli, a nejprve na to přistoupil jenom jeden z nich. Hrál a vyhrál. To dodalo odvahu ostatním, a také se lehkomyslně pustili do hry všichni. Jenže už prohrávali, postupně jeden za druhým, a nakonec i ten, který poprvé vyhrál.

  Jen se tak stalo, uhodil hrom, celá Lepolda se propadla do země a čert na ni navalil velikou skálu. Ta tam zůstala dodnes.

Eva Koudelková – od Homole k Hejšovině

Lidová vyprávění z kladského pomezí

Vyhledat místo
Interaktivní mapa